Jak se stát lepším rodičem?

Napsala: Maminka Klára, Praha

Být rodičem je závazek na celý život a někdy „rodičovství“ může být opravdu velmi náročné. Proto bychom neměli zapomínat na to, jak být prostě jen tak „šťastným“ rodičem v celém kolotoči každodenních činností.
Pochybujete někdy o tom, jestli zrovna Vy jste tím dobrým vzorem a správným, ukázkovým rodičem pro svoje děti?
Všichni rodiče si tuto otázku občas pokládají. Jsme totiž všichni na jedné lodi. Jako matka dvou malých dětí to znám na vlastní kůži. Neexistují jednotná pravidla, jak být dobrým rodičem...

Možná i Vy, stejně tak jako já, občas děláte věci ve výchově, které si potom vyčítáte. Během výchovy svých dětí jsem dospěla k 10 pravidlům, které mi pomohli se stát „lepším rodičem“. Třeba pomohou i Vám stát se spokojeným rodičem nejen pro sebe, ale hlavně pro Vaše děti!

Děti

1. Vzdejte se předsudku „to se má dělat tak a tohle zase onak“.

Již od našeho raného dětství jsme byli našimi rodiči vedeni k názoru, že rodičovství a dětství mají vypadat určitým způsobem. Může se nám lehce stát, že pokud budeme zatvrzele trvat na tom, jak se věci údajně mají dělat, můžeme velmi lehce přijít o potěšení z toho, jaké ve skutečnosti jsou. Nechme si jako rodiče poradit, ale pamatujme na to, že doba se mění. To, co fungovalo za dob našich rodičů, nemusí nutně fungovat na nás a naše děti. Každý rodič si musí najít svojí vlastní cestu ve výchově. Každé dítě je jedinečné. Principy a zásady, které fungují pro jednoho, nemusí vždy fungovat na druhého. Některá standardní pravidla a zásady ohledně chování, stravování a rozhodování by se měla dodržovat, ale je třeba pamatovat na tom, že být dobrým rodičem neznamená, že děláte všechno přesně stejným způsobem jako ostatní rodiče.

2. Nesnažte se vyrovnat ostatním rodičům.

Pořád se podvědomě srovnáváte s ostatními rodiči? Přijde Vám, že někteří rodiče jsou desetkrát aktivnější než Vy? Sondujete mezi kamarádkami, který manžel pomáhá v domácnosti více než ten Váš? A která maminka má nejvíce aktivit?

Zastavte se. Neplýtvejte svoji energii na neustálé srovnávání, jak a co funguje jinde. Aktivity a činnosti ostatních nejsou vzorem právě pro Vaši rodinu. Není přece pravidlo, že to, co zvládají ostatní, musíte nutně dělat i Vy a Vaše rodina. Vynakládejte svoji energii jen na ty činnosti, které Vás naplňují a které jste schopni zvládat. Nestanovujte si nerealistické cíle a nemějte pocit, že to, co dělají ostatní přece musíte dělat taky. Žádní rodiče přece nejsou perfektní...

3. Vzdejte se síly.

Jako rodič máte zodpovědnost nastavit ty správné hranice. Někdy se Vám ale může zdát, že nastavení určitých hranic je úkol skoro nemožný. Pokud dítě trvale vzdoruje, nesnažte se jej nutit. Raději se zeptejte sami sebe a svého dítěte: „Proč?“

Vžijte se do role důvěryhodného průvodce životem Vašeho dítěte, nikoli jejich diktátora. Pokud Vás dítě začne vnímat jako parťáka, bude Vám s větší pravděpodobností naslouchat, což znamená menší boj a frustraci pro vás oba.

4. Křik na děti neplatí, ale někdy to prostě jinak nejde.

Nejsem rodilý křikloun, ale občas se mi stane, že na děti prostě zvýším hlas, protože jsem je třikrát napomenula a ony to udělaly počtvrté. Osobně zastávám názor, že občas se na děti zvýšit hlas musí. Na druhou stranu si kolikrát vyčítám, že jsem na děti zvýšila hlas. Zkrátka je nutné najít tu správnou míru.

Většina lidí - stejně jako já - křičí v situaci, kdy mají zlost a vztek na dítě, protože něco udělalo. Křik jako projev děsí děti a zároveň ničí důvěru a pocit bezpečí dítěte. Zkuste věnovat pozornost situacím, ve kterých máte tendenci zvyšovat hlas a do budoucna tyto situace řešit jiným způsobem nebo jejich výskyt omezovat.

5. Oprostěte se od neustálého boje s jídlem.

Možná si stejně dobře jako já vzpomínáte na pravidlo, které platilo za dob našeho dětství: „Musíš sníst vše, co je na talíři. Jídlo se musí dojídat. Přece to nevyhodíme.“ Jako matka toto pravidlo neuznávám. Věřím filozofii, že děti si sami řeknou, co a kdy mají chuť jíst. Na druhou stranu zastávám pravidlo zdravé a plnohodnotné stravy. Snažím se respektovat preference mých dětí, spíše než nutit určitý režim v jídle. S mojí maminkou často polemizujeme na téma, proč moje děti nejí knedlíky, čočku, atd… Je mi vytýkáno, že jsem je to ještě nenaučila. Vážím si názoru mojí maminky, ale pokud mi to dítě pětkrát odmítne, po šesté nenabízím. Chuťové preference se v průběhu života mění, tak proč si lámat hlavu nad tím, že mi dítě nejí čočku? Nedělám si s tím prostě hlavu. Mám radost z toho, že mi jí to, co je pro mě důležité – maso, ryby, zeleninu, ovoce. Čočka? Věřím, že do toho doroste, až nastane ten správný čas.

děti a boj s jídlem

6. Sebeobětování jen ve zdravé míře.

Jako rodič velkoryse rozdáváte dětem svoji nehynoucí lásku, čas a veškerou pozornost. Mateřství je pro každou mámu asi ta nejlepší věc. Vždycky jsem byla velmi aktivní máma a snažila jsem během mateřství neztratit kontakt s okolním světem. Obě svoje těhotenství jsem si neskutečně užila. Každé pro mě bylo významné něčím jiným. Obě mi ale dalo tu samou životní zkušenost. Být rodičem neznamená absolutní sebeobětování ve prospěch svých dětí. Každý rodič, a matka obzvlášť, potřebuje mít svoje aktivity a svůj čas pro sebe… Na sport, relaxaci, koníčky – prostě na vyvětrání hlavy a takzvané dobití baterek. Být doma s dítětem totiž není žádná „mateřská dovolená“. Ale to víme všichni, ne? Takže dámy, pokud máte možnost, využijte situace a jděte mezi lidi, dělejte to, co Vás baví, rozvíjejte se. Uvidíte, že se potom budete cítit skvěle a budete si čas se svým dítětem užívat zase úplně jinak. A strach, jestli to dítě bez Vás pár hodin přežije? Ten hoďte za hlavu!

čas pro sebe

7. Opatrně s rozhodovacím právem.

Jako matka jsem se nejdříve snažila mít poslední slovo. U malých dětí je potřeba nastavit určitá pravidla fungování a kooperace. Postupem času jsem ale přišla na to, že moje děti i já se cítíme šťastnější, pokud to není pravidlem v každé situaci… Když přišel ten správný věk mých dětí, snažila jsem se moje děti vždy zapojit do rozhodnutí, které se jich přímo týkaly. Se smíchem vzpomínám na nekonečné každodenní ranní rozhodování mojí 3 leté Mii a 2 letého Liama, v čem tedy půjdou do školky. Věřím, že když dětem dáte možnost zapojit se do rozhodovacího procesu, umožníte jim dělat lepší rozhodnutí v budoucnu!

8. Pozor na negativní zprávy.

Spousta věcí, které denně říkáte svým dětem, poukazují na věci v negativním světle: jsi příliš hlasitý, pořád se ptáš na spoustu věcí, jsi příliš upovídaný...

Zkuste se zamyslet. Negativní věc lze přeci říci i tak, aby byla vnímána pozitivně. Například, zkuste příště místo negativní příčiny „ty jsi ale upovídaný“ vyzdvihnout pozitivní výsledek „velmi rychle se skamarádíš“. Uvidíte, že i Vaše děti budou na to reagovat lepším způsobem!

9. Nepřenášejte svoje dětství na svoje děti.

Někteří rodiče mohou mít zkušenosti nebo nepříjemné situace z dětství, na které by chtěli spíše zapomenout. Vlivem nepříjemných vzpomínek se můžete podvědomě snažit své děti ochránit, aby se podobným zkušenostem a situacím vyvarovaly. Dobíral si vás někdo ve škole? Měl jste jako rodina nedostatek peněz? Oprostěte se od obav z minulosti a snažte se pro Vaše děti vytvořit takové zázemí, jaké chcete a kde Vaše dítě bude spokojené.

10. Ať už to je kolikrát sebetěžší, nikdy to nevzdávejte!

Nikdy není příliš pozdě na to stát se lepším rodičem.
Ať už je Vašim dětem 3 nebo 30, vždy ocení Vaši skutečnou a nehynoucí lásku. Odpuštění některých rodičovských chyb může trvat trošku déle. Zejména, když jsou děti již starší. Nikdy ale není pozdě na to stát se takovým šťastným a láskyplným rodičem, jakým jste vždycky chtěli pro svoje děti být.

Nevzdávejte se! Máte vše, co potřebujete, abyste byli dobrými rodiči.

rodina